Aktivní přístup
Nestěžujte si a něco udělejte!
Jak často se přistihnete, že si stěžujete na stres, časový tlak nebo nedostatek energie? A co jste v poslední době podnikli, abyste byli více v klidu, získali více času na důležité věci a měli na ně více energie? Protože jsme zvyklí jet "v zajetých kolejích" a víme, jak je přeci strašně složité cokoliv změnit, naše problémy se můžou zdát neřešitelné. Tak to ale není, skoro vždy můžete udělat mnohem více, než si myslíte!
Jestli jste ve stresu, pod tlakem a bez energie, existují tisíce věcí, které můžete změnit! Zkusili jste začít chodit dřív spát a ráno se v klidu nasnídat, namísto rychlé kávy, kterou do sebe ve spěchu "kopnete", abyste se vůbec dokázali probudit? Stanovujete si každý den priority, co skutečně musíte udělat, a co může počkat? Dokážete říct ostatním "ne" a nesnažit se všem za každou cenu vyhovět? Máte po ruce aktivity, které vám pomáhají zvládat stres a "dobíjet baterie"? Ne každému vyhovuje totéž, proto je potřeba vnímat své tělo, respektovat své potřeby a vytvářet si takové zvyky, které vám dávají smysl a fungují. A vybudovat si nový zvyk stojí úsilí a energii. Ale i malý krok správným směrem vás posune k větší spokojenosti a pohodě. Co zkusíte jako první?
Berte problémy a nejistotu jako příležitost k růstu a učení, nebojte se obtížných věcí a nestěžujte si - když je potřeba jednat, jednejte!
Možná budete překvapeni, jaké máte ve skutečnosti možnosti a co všechno dokážete. Tento přístup můžeme použít na všechny oblasti našeho života - ať jsou to drobná každodenní rozhodnutí (jako jestli se nasnídáme nebo ne), nebo velké nebo dokonce nečekané komplikace, které mohou ovlivnit další směřování našeho života (jako jestli změníme práci nebo ne).
Málokdo rád řeší problémy a proto je snadné začít se na ně dívat jako na otravné a nepřekonatelné překážky, které nám kazí náladu, ztěžují náš život a brání nám dělat to, co bychom jinak tak rádi udělali. Někdy můžou být podmínky, ve kterých se nacházíme, opravdu špatné a je téměř nemyslitelné si představit, že by se s nimi dalo něco dělat. Často skutečně vnější okolnosti nemůžeme ovlivnit vůbec, nebo minimálně.
Nejhorší, co můžeme udělat, když jsme v těžké situaci nebo se nám nedaří, je postavit se do role oběti
"Můj život je hrozný a stresující. Všechno je hrozné. Všichni jsou proti mě a nikdo mi nepomůže. Mám prostě pokaždé smůlu a nic s tím nenadělám..."
Můžeme se začít utápět v bezmocnosti, černých myšlenkách a litovat se, ale výsledkem bude jen to, že se budeme cítit ještě víc mizerně. A co je ještě horší, tomu, že se skutečně nedá vůbec nic dělat, začneme čím dál častěji věřit. I v situacích, kdy k tomu zrovna nebude vůbec důvod. Potom přemýšlíme jen o tom, co všechno nejde a co nemůžeme, a přestáváme vidět to, co by jít mohlo a co bychom udělat zvládli. Když všude kolem sebe vidíme pouze nezvladatelné problémy, celý náš život začne být nezvladatelný. Máme pocit, že nemáme nic pod kontrolou a že o cokoliv se snažit vůbec nemá cenu. Tak to ale není!
I kdyby naše situace byla sebevíc hrozná, vždy máme možnost volby:
- Můžeme se postavit do role pasivní a bezmocné oběti a nechat se životem vláčet sem a tam nepříznivými okolnostmi, tak, jak je to popsané výše.
- Anebo se můžeme postavit do role svobodného dospělého člověka, převzít zodpovědnost za vlastní život, na problémy se začít dívat jako na výzvy a ne jako na ohrožení nebo nepřekonatelné bariéry, a aktivně a konstruktivně, bez obviňování, stěžování a naříkání začít hledat možná řešení. I kdyby řešením měla být jenom změna našeho pohledu na danou situaci. Často ale můžeme udělat mnohem víc než jen to.
Skoro vždy se dá něco udělat, skoro vždy existují nějaké možnosti, jen je potřeba je najít. Skoro vždy můžeme dokázat a ovlivnit mnohem, mnohem více, než si myslíme.
Kdo nic nedělá, nic nezkazí
Uvědomte si, že za všechna svá rozhodnutí nesete zodpovědnost. Většinou za "skutečná" rozhodnutí považujeme jen ta, kdy se rozhodneme aktivně něco udělat, něco říct, provést nějakou změnu.
Ale zůstat zticha, když je potřeba promluvit, zůstat sedět, když víte, je potřeba vstát a jednat, to jsou také vaše rozhodnutí a také mají důsledky. Rádi se necháváme ukolébat představou, že rozhodnutí nemluvit, nejednat, nezasahovat... zkrátka nechat věci tak, jak jsou, z nás dělají jen neutrálního, nezúčastněného pozorovatele, a proto nejsou natolik závažná a vlastně v takovém případě za nic nemůžeme. Jak se říká: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ale také bychom mohli říkat...
Kdo nic nedělá, je možná hlupák, lenoch nebo zbabělec
Je pravda, že když jako náhodný kolemjdoucí neposkytneme nebo nezavoláme pomoc topícímu se člověku, u soudu se to posuzuje jako méně závažný čin, než když aktivně někoho shodíme do vody s vědomím, že se utopí. To ale nic nemění na tom, že ten chudák ve vodě bude v obou případech mrtvý, a v obou případech na tom máme svůj podíl.
Dobře jste věděli, že byste měli něco udělat, někomu pomoct nebo se postavit sami za sebe, ale neudělali jste to? Ve všech těchto situacích v první řadě škodíme sami sobě.
Nebuďte pasivní, ani zdaleka to není ta "jistější" volba! Dělejte vždy to, co je správné a co je potřeba. Rozhodnutí nic nedělat je také rozhodnutí a nesete za něj i všechny jeho důsledky zodpovědnost.
Za všechna svá rozhodnutí máme zodpovědnost, ať se nám to líbí, nebo ne
Často se nám to právě moc nelíbí, takže se snažíme všemožně přenést odpovědnost jinam - na ostatní, na okolnosti, na to, že jsme "přeci nemohli vědět, že..." a podobně.
Rádi si stěžujeme na všechno možné: na šéfa, na kolegy, na rodiče, na děti, na učitelku dětí, na sousedova psa, na protivnou prodavačku v obchodě, na své zdraví, na výplatu, na zdražování, na dopravní situaci, na politiky, na počasí... A věnujeme hromadu energie a času tomu, abychom sami sebe i ostatní ujistili, jak je situace špatná a nesnesitelná a jak je to celé strašně nespravedlivé.
Spousta věcí, které nám nevyhovují, samozřejmě není naše chyba a nemáme na ně vůbec žádný (nebo jen zanedbatelný vliv). Inflaci, chování nějakého politika, nebo jestli je dnes slunečno nebo lije jako z konve asi nezměníte. Na druhou stranu tímto postojem "všechno je špatně, všechno je nespravedlivé a já s tím nic nenadělám", ztrácíme dvě věci:
- Za prvé je to uvědomění, že na každou, i jakkoliv špatnou situaci, můžeme vždy reagovat tak, jak si sami zvolíme. Můžeme jenom nadávat. Můžeme uznat, že situace je, jaká je a pak se podle ní zařídit (vzít si deštník) anebo se rozhodnout, že ji necháme být (třeba nám zase tolik nevadí zmoknout).
- Druhá věc je naše schopnost rozlišovat, že na řadu z uvedených věcí pod kontrolou do velké míry máme a jsme za ně přímo zodpovědní. Do téhle kategorie spadá třeba naše zdraví nebo výplata. Samozřejmě si nemůžeme říct "tak, od teď budu zdravý/zdravá, a budu vydělávat čtyři sta tisíc měsíčně" s tím, že v tu chvíli se to stane skutečností. Ale máme přímý vliv na stovky a tisíce drobnějších každodenních rozhodnutí, která, když se nasčítají, můžou úplně změnit směr našeho života v dané oblasti.
Pochopení + rozum + soucit = správná rozhodnutí
Než začnete jednat nebo než něco řeknete, přemýšlejte. Co chcete udělat a proč? Je to v souladu s vašimi cíli, s vašimi hodnotami, s tím, co považujete za správné a důležité?
Když budete zvažovat další kroky:
- Ujistěte se, že chápete situaci, všechny důsledky vašich rozhodnutí a jste připravení za ně nést zodpovědnost. Pokud potřebujete, zjistěte si více informací a dejte si více času na přemýšlení. Nebojte se požádat o další názor nebo o radu. Pokud se ale budete řídit něčí radou, rozhodnutí i zodpovědnost je pořád jen na vás.
- Pamatujte si, že i rozhodnutí nic nedělat je aktivní rozhodnutí a nesete za něj a jeho důsledky plnou zodpovědnost.
- Používejte zdravý rozum. Pokud to jde, snažte se situaci zhodnotit objektivně a racionálně.
- Zohledněte také své pocity. Když jste se rozhodli pro nějaký postup, představte si, jak se budete cítit, až to uděláte. Jestli si nejste jistí, máte smíšené pocity anebo víte, že se pak budete cítit hrozně, je to varovný signál, že by vaše rozhodnutí stálo za to ještě jednou přehodnotit. Zvláště zásadní rozhodnutí by neměla být čistě emocionální, na druhou stranu emoce mohou být cenným zdrojem informací a není dobré je ignorovat. Všímejte si, co vám říká vaše tělo potom, co jste se rozhodli - vnímáte soulad, anebo rozpor?
- Na závěr se znovu zamyslete, jak zvolený postup ovlivní vás a vaše okolí. Zohlednili jste všechno podstatné, jak racionálně, tak se soucitem k sobě i k ostatním?
Nejste si jistí? Tak začněte hned!
Kdykoliv budete mít pochybnosti, jestli něco udělat nebo ne, je docela dobrým pravidlem spíše něco udělat než zůstat pasivní. To neznamená jednat impulzivně, bezhlavě riskovat, nesmyslně se pouštět do nebezpečných věcí nebo se chovat jako blázni.
Ale jakmile jste si situaci promysleli a už víte, co byste měli udělat, neodkládejte to.
- Nečekejte, až (snad) budou jednou v budoucnu příznivější okolnosti.
- Až na to budete mít náladu a bude se vám chtít.
- Až (někdy v budoucnu) seberete odvahu a budete se na to konečně cítit.
- Až to udělá někdo jiný - někdo, kdo je schopnější, chytřejší, lépe kvalifikovaný, odvážnější, silnější nebo v jiných ohledech zkrátka lépe vybavený situaci vyřešit. Jestli si myslíte, že pro jiné lidi by to bylo snazší nebo příjemnější, pravděpodobně se pletete.
Když už jednou víte, co udělat, nedávejte si prostor pro hledání dodatečných důvodů, proč bude vlastně mnohem lepší zůstat sedět na zadku.
Nepohodlí není nebezpečné
Velkým problémem současné doby je, že žijeme až v přílišném pohodlí. Když je nám zima, zatopíme si, když je nám horko, pustíme si klimatizaci. Veškerá technika, kterou máme k dispozici, nám umožňuje zjednodušit a zpříjemnit si náš život a žít v komfortu. Bohužel tento způsob života velmi často svádí k tomu, že si kolem sebe vytváříme "bublinu" – komfortní zónu, z níž nejsme zvyklí vystupovat. A co víc, máme časem sklony brát každou situaci, kdy je možné, že dojde k jakékoliv změně a tím se dostaneme mimo svou komfortní zónu, jako ohrožení. A snažíme se jí za každou cenu vyhnout. Tento přístup může být sice pohodlný, ale vede ke zbytečnému stresu. A zbytečně setrváváme v situacích, které nám nevyhovují.
Berte nejistotu jako výzvu, ne jako ohrožení
Zkuste změnit svůj přístup a postavit se ke každé nejistotě, riziku nebo potenciálnímu problému ne jako k hrozbě nebo nepřekonatelné překážce, ale jako k výzvě.
Přirozeně máme sklon vidět veškeré nepříjemnosti a možné komplikace jako ohrožení, jako něco negativního, čemu je třeba se vyhýbat. Tím se dostáváme do stavu ohrožení a do zbytečného stresu. A ve stavu ohrožení se užitečná a inovativní řešení hledají těžko. A vůbec se v takovém rozpoložení nepříjemně žije.
Když se vám cokoliv stane, ať už jde o velký problém nebo drobnou nepříjemnost:
Pokuste se k situaci postavit čelem: jako k výzvě, kterou se budete snažit co nejlépe vyřešit, a jako k příležitosti něco nového zvládnout nebo se naučit.
Vystupte ze své komfortní zóny
Zvykněte si pravidelně vystupovat ze své komfortní zóny – zkoušejte věci, které byste dříve nezkusili, učte se nové věci, otužujte se, podstupte občas menší riziko. Asi se vám nebude zpočátku chtít a nejspíše to bude nepříjemné, ale dobrá zpráva je, že to velmi pravděpodobně přežijete!
Tento přístup vede k větší odolnosti, vyššímu sebevědomí a je velmi prospěšný pro vaši psychickou i fyzickou pohodu.
A hlavně:
- Nebojte se bát. Strach je známka toho, že používáte hlavu a chápete možné problémy. Strach je důležitá informace, ale sami se rozhodněte, jak s ní naložíte.
- Nebojte se nepohodlí. Nic, co za to opravdu stojí, není snadné nebo bez rizika.
- Nebojte se změny.
- Nebojte se zodpovědnosti.
- Nebojte se převzít iniciativu a říct, co nikdo jiný neříká, nebo udělat, co nikdo jiný nedělá, pokud si myslíte, že to bude správné nebo přínosné.
Za chyby (ne)dostanete pětku...
Pokud už něco stojí za to, abychom to dělali, pak bychom to měli dělat, jak nejlépe můžeme. Ale přehnaný perfekcionismus je nejrychlejší cestou k nízkému sebevědomí a k paralýze: Nic není nikdy hotové, protože to stále není dokonalé. A potom už se raději do dalších věcí ani nepouštíme. Stejně bychom to neudělali dost dobře, tak proč se vůbec snažit?
Většina z nás je, minimálně od začátku školní docházky, vedena k tomu, že chyby jsou špatné, musíme se jim za každou cenu vyhýbat a když už je uděláme, měli bychom se stydět. Těžko najít škodlivější a více nesmyslný přístup k učení.
Chyby a selhání jsou cesta k růstu
Dělat chyby je normální. Jsme lidé, ne stroje, nevyhnutelně v životě uděláme spoustu chyb. Když se budete o něco snažit, mnohokrát se vám může stát, že neuspějete. Chyby a selhání zkrátka k životu patří.
Kdo se za každou cenu snaží vyhnout chybám a selhání se nic nenaučí a ničeho zásadního nedosáhne.
Pokud neděláte chyby, pak neděláte věci, které by pro vás byly dostatečně náročné a ani zdaleka nevyužíváte svůj potenciál.
Ale většina z nás chyby dělá. A asi víc, než bychom si přáli. Důležité je si pamatovat, že chyby jsou důležitou součástí neustálého, celoživotního procesu učení. Nedovolte proto chybám, aby vás brzdily a odradily od dalších pokusů, naopak:
- Uvědomte si je, přijměte za ně zodpovědnost, ale neobviňujte se a nevyčítejte si je, ani neházejte vinu na druhé nebo na okolnosti.
- Pokud můžete, napravte je. V každém případě se z nich poučte pro příště.
- Pochvalte se za úsilí a odvahu, že jste se pustili do něčeho náročného. Mějte se sebou soucit. Nechtějte po sobě, abyste byli dokonalí, jenom abyste se neustále snažili zlepšovat.
Buďte zodpovědní a aktivní a dělejte vždy a bez kompromisů to, co je správné
- Přijměte zodpovědnost za svůj život a za vše, co (ne)děláte a (ne)říkáte, i za to, jak přemýšlíte a jak k věcem přistupujete.
- Nikdy se nestavte do pozice oběti. Nestěžujte si, nenaříkejte, nepropadejte beznaději a pasivitě, neobviňujte sebe ani ostatní, na nic se nevymlouvejte.
- Nebojte se vystoupit ze své komfortní zóny. Dělejte to, co je potřeba a co víte, že je správné - ne to, co je snadné, lehké a příjemné.
- Důležité věci neodkládejte ani nepřehazujte na druhé. Buďte aktivní a nebojte se převzít iniciativu.
- Nebojte se pouštět do náročných a nejistých věcí. Na problémy a překážky se dívejte jako na výzvy. Chyby a selhání berte jako příležitosti k učení a růstu.