Jak se dnes cítíte?
Jste zvyklí všímat si, jak vám je a co potřebujete?
"Vím, že jsem to přehnal/a. Vlastně se nestalo nic tak hrozného, ale když [doplňte libovolnou událost nebo větu, kterou někdo řekl], prostě jsem vybuchl/a." Povědomé? Někdy nás zkrátka určité věci rozhodí mnohem víc, než bychom čekali, aniž by k tomu byl nějaký konkrétní důvod. Nebo ne?
Vzpomenete si ještě, jak jste se cítili předtím, než k tomu došlo? Jakou jste měli náladu? Dost možná byste řekli, že jste se necítili nijak zvláštně.
A co právě teď?
Problém je v tom, že pokud požádáte lidi, aby takto konkrétněji popsali svůj stav, většinou zjistíte, že nám to vůbec nejde. Jsme zvyklí pozorovat kde co, jenom ne sami sebe. Vyzkoušejte si to sami. Jak jste si vedli?
Nic zvláštního se nestalo...
Za normálních okolností nevěnujeme žádnou pozornost tomu, jak se cítíme po psychické stránce, ani jaké signály nám vysílá naše tělo.
Příčinou toho, proč někteří z nás tak často bezdůvodně "vyletí", je ve většině případů nějaký druh stresu. Přitom nemusí jít o nic podstatného. Naopak to může být jenom spousta drobností, které bychom za skutečný stres samy o sobě ani nepovažovali. Ale k jedné drobnosti se přidá druhá, pak třetí, … a na konci dne (nebo ještě před obědem) jsme pořádně vystresovaní (úzkostní, vzteklí, frustrovaní, zmatení, podráždění…), aniž bychom si to uvědomovali. Nebo abychom tušili proč.
Co je ještě horší, podobný neuvědomovaný stres se může navenek v danou chvíli projevit jen podrážděností nebo tím, že se zachováte jinak, než byste si přáli. Dlouhodobě má ale velmi škodlivý vliv nejen na vaši psychiku, ale na celé tělo.
Poznáte na sobě příznaky stresu? Stáhněte si našeho průvodce!
Zeptejte se sami sebe: Jak mi je?
Najděte si pro sebe aspoň párkrát během dne několik sekund, kdy se na okamžik zastavíte. (Skvěle fungují třeba připomenutí na telefonu nebo chytrých hodinkách.)
Jak se právě teď cítíte psychicky? A jak fyzicky? Asi budete mít nejdříve tendenci pokrčit rameny. "Normálně. Jako vždycky." Zkuste se ale na chvíli zamyslet. Možná zjistíte, že ve skutečnosti vaše nálada zase tolik neutrální není a možná se dokonce projevuje i někde v těle.
Divný pocit v žaludku může být příznak úzkosti. Nebo vás něco podráždilo a ještě teď vás z toho bolí hlava… Podobných stavů existuje spousta a stojí za to naučit se je poznávat a pojmenovávat.
Proč na tom záleží?
Protože pouhé pojmenování emocí pomáhá snížit jejich intenzitu a snáze je zvládnout.
Naučit se vnímat a rozpoznávat signály, ať už v podobě nepříjemných emocí nebo fyzických vjemů z těla, je prvním krokem k tomu, abyste s nimi mohli začít pracovat.